Ještě nejste zapsaný v sčítání milovníků anime a mangy? Tady se můžete zapsat!
Chceš být Sbé?tady můžeš!















Vlak

6. května 2011 v 6:34 | Nelliel |  Yaoi
Pozor! Tahle povídka už tady byla. Je to jenopm kopie, jelikož musela být smazána.
Fanfiction na FMA na pár Roy\Ed.
Povídka je i na Tenrai přes:http://www.tenrai.cz/viewstory.php?sid=1401&chapter=1
!!POZOR!!POVÍDKA NENÍ VHODNÁ PRO MLADŠÍ 12 LET! (i když pochybuju že někomu bude míň,jo, pár holek známých i neznámých mi doporučovalo 15+ takže jednejte dle svého uvážení


Jel jsem s ním ve vlaku. Na nějaké mezinárodní setkání či co, nezajímalo mě kam. Hlavně že s ním. Vrhl jsem na něj svůj roztoužený pohled. On si ho ale všiml, i když si ho vysvětlil kapánek jinak. Začal mi domlouvat, že je to jen na pár dní. Jako by mi to vadilo. Být s ním mi nevadilo nikdy. Všechno jsem ti odkýval a uačal jsem se věnovat krajině, ubíhající za oknem vlaku. Ty si zaklonil hlavu, a v sedě si usnul. Byl jsi taklový kousek ode mě... věděl jsem že je tady možnost že se probereš, ale moje oči mě neposlouchaly. Ani se jím nedivím. Vypadls tak nádherně. Poprvé za celou dobu jsem litoval, že jsem si nesedl do jiného kupé. Vdyť jsem tenkrát byl na nejlepší cestě k tomu, abys mě odhalil. Abys odhalil, co k tobě cítím...miluju každý tvůj kousíček, Royi Mustangu. Chěl bych tě objímat a líbat, chtěl bych slyšet tvé rty zasténat mé jméno, chtěl bych tě v sobě cítit celého...Jak dlouho už tě vlastně znám? Jak dlouho prožívám tahle úděsna muka?Téměř každý den jsem ti nablízku, jako tvůj podřízený. Nedávno jsem zjistil, že jsme si vypěstovali docela přátelský vztah. Přestal jsi mě oslovovat Fullmetale. Začal jsi mi říkat Edwarde. Pokaždé, když mě tak nazveš, mi srdce poskočí radostí a zároveň se klepu strachem, aby jsi na mně něco nepoznal. Zamyslel jsem takže jsem si nevšiml, jak se tvoje hlava stále více naklání směrem ke mě. A nakonec poslední nadskočení vlaku mi tě schodilo na klín. Strnul jsem zděšením. Tebe ta rána samozřejmě probrala. Otevřel jsi svoje nádherné černé oči, ve kterých se zračila únava, která v zápětí zmizela. Skláněl jsem se nad tebou, naše rty byly vzdálené sotva pár centimetrů. Kupodivu jsi tu vzdálenost mezi námi překonal ty. Když jsi spojil naše rty, mohl jsem se zbláznit vzrušením, projelo celým mým tělem, prostupovalo až do konečků prstů. Tvé hebké sametové rty mě líbali nejdřív na ústech, a postupně se začali sunout níž a níž...Utápěl jsem se pod tvými polibky, mezi kterými si mi šeptal, jak moc mě miluješ. Měl jsem pocit že jsem v ráji... nakonec jsem ze sebe dostal ta dvě slova, ta kouzelná, opojná a důležitá slůvka, díky kterým se na tvé tváři objevil usměv. Znovu si mě políbil, ale tentokrát vášnivěji, svým jazykem si prozkoumával moji ústní dutinu a já nevydržel, musel jsem se taky zapojit...Strhnul jsi ze mě plášť a tričko. Ani já jsem nezůstal pozadu, a za chvíli vrchní díl tvého oblečení ležel v druhém koutě kupé. Cítil jsem tvojí omamnou vůni, ze které se mi vždycky zamotala hlava. Ty sis jemně začal hrát s mojí bradavkou. Sem tam si jí olíznul, sem tam si jí zuby stiskl. Když ztvrdla, udělal jsi to samé s tou druhou. Zasténal jsem ti do ucha tvé jméno. Viděl jsem, jak se pousmál a začal mi rozepínat kalhoty. V tu chvíli jsem zrudnul.
"Jízdenky prosím!" Ozval se strojvůdce ze dveří kupé, který si dosud neuvědomil, čeho byl svědky. Po chvíli mu to konečně došlo a strašně si zrudnul. Ty, snaže si zachránit něco ze své ztracené důstojnosti si se ze mě zvedl, a podal jsi mu lístky. Ten je hleděl rychle proštípnout, a vypadnul z našeho kupé rychlostí světla. Ty jsi za ním zavřel dveře. Když ses na mě otočil, viděl jsem, jak tvá chladná maska mizí. Já, celou dobu se krčící v koutě, rudý jako rak jsem ti stěží pohlédl do očí. Tak jsem se styděl... vždyť za tu ostudu jsem mohl já, ale tobě to nevadilo. Když jsem konečně sebral odvahu pohlédnout do tvých hlubokých černých očí, byl jsem překvapený tím, co jsem uviděl. Tam, kde byl normálně bezduchý a prázdný pohled, se nyní lesky dva šibalské ohníčky.
"Kde jsme to přestali?" Zeptal ses a na tváři se ti znovu objevil ten provokativní úsměv. Dodal jsem si odvahu a usmál se na tebe.
"Myslím, že jsem to zapomněl, asi mi to budeš muset připomenout." Moje odvaha vzrostla, a doopravdy jsem se uculil.
"Tohle je mnohem lepší než ten chmurný pohled," zašeptal jsi mi do ucha a pokračoval jsi v rozepínání mích kalhot...

Dneska vš.Zatím Nell
 


Komentáře

1 Aisu Aisu | Web | 6. října 2010 v 20:18 | Reagovat

jéééé to je nádherné.... já se na yaoi ještě neodvážila ale doufám že to jednou překonám a budu psát taky XD

2 Ai Ai | Web | 6. května 2011 v 13:59 | Reagovat

jezůůůs, to je nádherný *.*

3 Natsumi-chan Natsumi-chan | Web | 27. června 2011 v 16:23 | Reagovat

Ahoj, moc se ti omlouvám, že když si my psala, jestli nechci spřátelit, tak jsem ti neodepsala. Je to už sice asi rok, ale já nesledovala, kdo chce spřátelit a navíc jsem blog dost zanedbávala. Moc se omlouvám a jestli chceš spřátelit, tak budu jen ráda. :)

4 Ai Ai | Web | 3. července 2011 v 21:06 | Reagovat

Je mi líto, ale mažu si tě z přátel, jelikož u mě na blogu proběhlo třídění, do kterého ses nezapsala..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigatóóó!Doufám že se vám tady líbilo,a přijďte zas!